Co se nachází za hranicemi reálna?

„Jeden filozof se kdysi ptal: Jsme lidé, protože pozorujeme hvězdy, nebo pozorujeme hvězdy, protože jsme lidé? Nesmysl! Ale dívají se hvězdy na nás? To je otázka!“ (Hvězdný prach, Neil Gaiman)

Fantasy je mnohými nedoceňovaný žánr. A je samozřejmě naprosto v pořádku, když to někoho nebaví, nebo to prostě není jejich styl. Ale je možné, že nám fantasy nabízí něco, co není na první pohled vidět?

Tohle téma mi připomnělo, jak jsem se rozhodla pustit sestřenici a jejím dcerám Velkou rybu s Ewanem McGregorem. Je to příběh o tom, že otec synovi (a vlastně i všem ostatním) vypráví příběhy ze života a snaží se ho přesvědčit o tom, že se opravdu staly. Jsou to ale tak neuvěřitelné historky, že se všechny vaše racionální buňky vzpírají jim uvěřit – pravdu se samozřejmě dozvíme až na konci. A právě to je ta krása!

„Lidé potřebují fantazii, aby byli lidmi. Aby byli tím místem, kde se padající anděl potkává se stoupající opicí.“ (Otec prasátek, Terry Pratchett)

Kouzlo podobných filmů a knih je právě v tom, že nás nabádají k tomu opustit svět reality a prozkoumat svět představivosti. Nejen že na tom není nic špatného, ale může to být i neuvěřitelný zážitek. Reakce mojí sestřenice mě však upozornila na to, že to není pro každého… Byla jsem až překvapená, s jakou zuřivostí odmítala přijmout, že by se hlavní postava setkala s obrem, vlkodlakem nebo čarodějnicí se skleněným okem (přitom pohádky má ráda), zatímco já se uvolnila, užívala si kreativitu tvůrců a představovala si, jaké by to bylo, kdyby to celé byla pravda.

„Možná, že bohové existují a možná také ne. Tak proč na ně nevěřit? Jestli je to všechno pravda, pak po smrti přijdete na překrásné místo, a jestli to pravda není, tak nemáte co ztratit, ne?“ (Otec prasátek, Terry Pratchett)

Králem představivosti a fantazie je pro mě rozhodně Neil Gaiman. Pokaždé když čtu některou z jeho knih, nemůžu uvěřit tomu, jak geniální je jeho mozek. Jeho schopnost popisovat události, lidi a místa, jež znějí naprosto neuvěřitelně a bláznivě, tónem, jako by mluvil o těch nejpřirozenějších věcech na světě, mě pokaždé okouzlí a on tak posouvá hranice mojí představivosti zase o kousek dál.

Je mnoho lidí, kteří by vám tvrdili, že ta osoba neexistuje,“ řekl. „Musí existovat. Jak jinak byste tak snadno poznal jeho obrázek?“ (Otec prasátek, Terry Pratchett)

K čemu nám ale je představivost? Kromě toho, že podporuje kreativitu, která se vám může hodit jak v zaměstnání, tak v osobním životě? Je to prostě a jednoduše sranda! A proč trčet ve světě plném logiky a reálna, když se můžete jednou začas vydat do světa, kde je možné i to nemyslitelné, a pohrávat si s myšlenkami, které k vám samovolně přicházejí? Všichni víme, že bez fantazie by nic pořádného nevzniklo. A když už nic jiného, můžete svou láskou k představivosti poškádlit nějakého realistu.

Jaký je váš vztah k žánru fantasy a samotné představivosti? Užíváte si příběhy, které testují vaše představy o tom, co je a není pravda? Nebo to není nic pro vás?